Haddock

První den školy jsem přišla do třídy, tedy spíše vkročila. Přišla jsem za 10 minut osm, takže v pořádku. Ještě jsem totiž lítala po škole se snahou najít tu správnou tu mojí třídu. A podařilo se. Jenže! Třída byla plná povídajících se lidí, o hlavu větších než jsem já. A ještě k tomu to vypadalo, že se znají už nejmíň rok. No tak jsem automaticky a vylekaně udělala krok dozadu, ven ze třídy. Koukla jsem se zase na cedulku na dveřích, ale byla jsem správně! No co, a vyšla jsem znovu do třídy. Třída byla celá plná, kromě první lavice u katedry, takže jsem neměla moc na výběr. Ještě že mi mamka ráno říkala, abych si sedla někam dopředu. Sedla si ke mně ještě jedna holka, kterou jsem znala ze zkoušek nanečisto. A zazvonilo. Třída k prasknutí. První dojem z třídního učitele byl dobrý. Vypadal, že toho dost ví a umí a že bude přísný. Zahltil nás informacemi a haldami papírů. Tak jsem s batohem k prasknutí po druhé vyučovací , tedy spíše informační hodině vydala k domovu. Ta holka, jmenovala se bára, byla zatím moje jediná známá osoba v mé třídě. Ale nikdo nejezdil tím směrem, kudy já domů. To jsem zjistila, když všichni od školy vyrazili opačným směrem než já. Tak jsem se definitivně rozloučila s prázdninami a očekávala jsem druhý školní den s haldami papírů, pečlivě přečtených a podepsaných zakonnými zástupci.